Sierra Nevada, výšlap na Mulhacén, Granada, Sevilla

„Život vanlifera tě naučí nespát u jezírka, veškerá romantika jde stranou.“

Hory na nás působí jako magnet, jakmile se v okolí objeví menší náznaky převyšující nížinu, okamžitě se náš směr uchýlí k tomuto místu. Kousek za Alicante jsme se nalodili na dálnici duchů, obklopenou suchoprázdnou, sem tam dokonce mírně hořící krajinou a za cca 3 hodiny jsem se dostali do ještě suchoprázdnějšího pohoří Sierra Nevada. Toto pohoří degradovalo místy v polopoušť a působí tak extrémně vyprahle. Při vstupu však nabízí bonusový program a my se náhodile přimotáme někam mezi fanoušky nevadské rally, naštěstí jen mezi fanoušky. Plni nadšení, že v této pustině spatříme vodu zastavujeme u jezera Embalse de Béznar. Velmi idylické, spokojeně večeříme u finále mistrovství fotbalu, postel připravena, výhled na jezero a ještě k tomu, máme společnost. Asi třitisíce komárů. Tento detail nás vyhnal hledat po nocích jiné místo. Noc doslova nadivoko. Serpentiny nás vynáší výš a výš a nakonec až po hodině jízdy poslední osvětlená vesnice ležící cca 1500 m n.m. Capileira.  Za vesnicí menší, ale rovný plácek a zde zakládáme výškový tábor na přespání a můžeme se tak připravit na výstup nejvyšší hory Pyrenejského poloostrova  – Mulhacén 3478 m n.m. Ráno zjišťujeme, že naše ponocování nebylo zas tak dramatické a mimo nás se zde přes noc ocitlo více dobrodruhů nadivoko kempařů. Jako #vanlifer nikdy nejsi sám.

Romantika v komárově

Nevadské rally

Z Capileiry jezdí minibus, který vás vyveze do vesnice, ze které je výšlap na Mulhacén poklidný terén střední zátěže. Takhle to je alespoň psáno na webu a informačních tabulích. Ve Španělsku, ale co je psáno, není tak úplně dáno. Poté, co jsme dlouho vyhlíželi na zastávce očekávaný minibus, jsme se smířili s tím, že bus pojede pravděpodobně mañana nebo nikdy a musíme šlapat po svých. Doporučení, které můžeme poskytnout, je přiblížit se autem na poslední možnou veřejnou komunikaci parkoviště Hoya de Portillo 2150 m.n.m. Z tohoto bodu jsme mírným stoupáním došlapali k nejvyšší hoře. Každý další krok už jde, díky nadmořské výšce, malinko cítit a poslední kilometr, který spíše připomíná prudké schody, obzvlášť. I s nekonečnou cestou zpět nám tato túra zaznamenala 23 km na našem krokoměru a 1300 m převýšení. Zhruba po sedmi hodinách od startu si oplachujeme bolavé nožičky pod horským studeným pramenem v Capileiře a tuto čerstvou vodu si pak poctivě natankujeme do našich dvou kanystrů. Jeden z nejkrásnějších okamžiků vůbec.

Vodu a zásoby s sebou! Po cestě pouze jeden horský pramen.

Výstup na Mulhacén a neskutečná krajina Sierry Nevady

Za celou cestu potkáváme pouze dvě menší skupinky turistů a několik houfů kamzíků.

Abychom si to cestování udělali ještě příjemnější, snažíme se záměrně střídat přírodu a města. Granada, ležící asi 40 km od Sierry Nevady, nás vrací zpět do městského života. Poznáváme zde rušnější i klidnější, moderní i historické části a spokojeně si užíváme tuto vyváženost, kterou perfektně doplňuje akorátní velikost centra.  Labiryntem uliček se dostáváme ke krásnému výhledu na Alhambru od Mirador de Sant Nicolas, vybudouvanou již kolem 9.století maurskými vládci, díky které vnímáme také orientální minulost města. Cestou zpět do centra obcházíme provoněné marocké krámy, vsazeny do nízkých domečků, doplňující  tuto atmosféru islámského nádechu. Zajímavý kontrast poskytuje poté pohled na katedrálu, jakožto symbol katolického města, kterou neminete pokud se vydáte do samotného srdce starého města Granady. Máme štěstí, že tu máme známosti, a tak nám byly prozrazeny tapas bary a oblíbené podniky za skvělé ceny mimo turistickou oblast.

Alhambra – vrcholné dílo maurské architektury, původně pevnost muslimské dynastie Nasrovců

Mezi symboly města patří Granátové jablko a  také velmi okrasná značení ulic

Máme pocit, že místa na přespání hledáme už velmi zkušeně. Farma jako z hororu kousek před Sevillí nás vyvedla z omylu. Zpočátku to vypadalo, že nás zde bude spát více obytňáků a za 10 euro se skvěle připrávíme na poslední španělské město. Po zaplacení a setmění však zjišťujeme, že jsme zde úplně sami, jedna společná boudička a asi 40 prázdných vozů. Od této probdělé noci pečlivě vybíráme místa podle následujících bodů:

  • Není vhodné nocovat v přírodních rezervací nadivoko – hrozí vám pokuta
  • Není vhodné nocovat blízko stojaté vody, i kdyby to mělo být sebevíce romatické
  • Není vhodné spát na placeném místě, které je abosolutně opuštěné, sledovat recenze se vyplatí, před zaplacením chodíme kontrolovat sociální zařízení
  • Není vhodné spát na tzv. větrné hůrce –  kymácející auto nás probudilo, v noci jsme museli přejíždět
  • Není vhodné spát pod veřejným osvětlením a blízko hlavní cesty
  • Není vhodné dorazit s nevychlazeným vínem 🙂

Sevilla  a jedno z nejkrásnějších náměstí Plaza de España jako rozloučení s touto částí Španělska. 

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *